CAS: 7440-28-0,
Vzorec: Tl
Účinky na zdraví lidí a zvířat
Síran thalný a chlorid thalný se používají jako účinné deratizační prostředky (nemají chuť). Otravy jimi jsou poměrně časté. Jedy na krysy byly v minulosti také častým zdrojem otravy u lidí.
Thalium je buněčný jed, obzvláště snadno se váže na nervovou tkáň a vylučovací orgány. Váže se na thiolové skupiny (cysteinové zbytky) enzymů. Je též antagonistou draslíku. Akutní otrava thaliem se projevuje zvracením a průjmy, často krvavými. Vysoké dávky vyvolávají křeče, delirium, hluboké bezvědomí až smrt. Mohou se projevovat i bolesti na prsou a v břiše, slinění, zánět ústní sliznice, bolesti končetin, duševní změny, zrychlení tepu, poškození jater a ledvin, kožní vyrážky, ztráta vlasů apod. (Trebichavský et al. 1998).
Otrava byla pozorována již po dávkách 0,1 až 0,2 g thalné soli, běžně však až po 0,5 g, smrtelnou dávkou je 1 až 5 g. Je zajímavé, že děti jsou vůči thaliu odolnější než dospělí. Smrtelná dávka pro krysu je asi 0,02 g, pro kočky a psy je smrtelná dávka asi 25krát vyšší. Při otravě thaliem pomáhá podání většího množství jodidů. (http://www.biotox.cz/toxikon/anorgan/ja_3a.php#Tl)
Thalium se rychle vstřebává kůží, plícemi a trávicím traktem. Prochází placentou, nachází se též v plodové vodě a mateřském mléku otrávených. Vylučuje se močí a stolicí. Vylučování začíná poměrně brzy, ale protahuje se na několik týdnů.
hronická otrava je vzácná. Její příznaky se podobají akutní otravě tímto těžkým kovem doplněné o poruchy zraku, nechutenství, hubnutí aj. Při chronickém působení je thalium toxičtější než olovo. Je také podezříváno z teratogenního a karcinogenního účinku.
Výskyt v životním prostředí
Do životního prostředí se thalium uvolňuje jednak z horninového prostředí mechanismem popsaným níže, a jednak z některých průmyslových zdrojů či jejich odpadů. Z odpadů se může vyskytovat konkrétně například v elektrošrotu, ve zbytcích pesticidů (rodenticidů a jiných) a jejich obalů, anebo například ve struskách a popílcích z tepelných elektráren. Podle Trebichavského et al. (1998) bylo v roce 1995 v ČR vyprodukováno 9,3 milionu tun elektrárenských popelů a popílků s obsahem 255 t Tl.
Údaje o přítomnosti thalia v přírodních vodách i v ovzduší jsou velice sporadické. V České republice byla v letech 1973 – 1978 provedena semikvantitativní analýza pitných vod. Z 500 vzorků byla přítomnost thalia zjištěna v 60 pitných vodách (nejčastěji povrchových a smíšených). Nejvíce lokalit s thaliem připadalo na regiony jihočeský a severočeský (Trebichavský et al. 1998). Jde ovšem o již poměrně stará měření.
Během zvětrávání přechází thalium snadno do roztoku ve formě kationtu a lehce migruje. Je silně fixováno na organickou hmotu, jílové minerály, draselné soli a oxidy železa a manganu. Beneš a Pabianová (1987) stanovili pozaďové koncentrace Tl v půdách ČR na úrovni
O chování thalia v biochemických procesech toho také není moc známo. Bylo zjištěno v v suchozemských rostlinách, mořských řasách i v sušině mořských živočichů. (Trebichavský et al. 1998).
Stručná charakteristika
Thalium (Tl) je světlešedý, měkký, těžký kov v přírodě se vyskytující nejčastěji ve formě sloučenin. V zemské kůře jde o stopový prvek (do 2 ppm) v horninách se nacházející vždy jako příměs. Thalium se získává především z odpadních prachů z výroby olova a zinku. Většina produkce thalia je spotřebována v elektronice (polovodiče, tranzistory, fotočlánky), používá se při výrobě speciálních skel, je součástí lehcetavitelných slitin, některých pesticidů (jed na krysy), slabými roztoky se impregnuje dřevo a moří obilí před výsevem. Jako vzácný, ale všudypřítomný prvek, Tl kontaminuje prakticky všechny složky životního prostředí. Hlavním antropogenním zdrojem Tl je spalování fosilních paliv, odpad z tepelných elektráren a metalurgický průmysl. Riziko představuje i elektrošrot, popřípadě staré ekologické zátěže. V půdě i vodě je díky své rozpustnosti Tl velmi mobilní. Tl je pro většinu živočichů prudkým buněčným jedem postihujícím především nervovou a vylučovací soustavu schopným bioakumulace. Člověk je Tl vystaven kožním kontaktem, vdechnutím i pozřením. Akutní otrava se projevuje zvracením a krvavými průjmy. Vysoké dávky vyvolávají křeče, delirium, hluboké bezvědomí až smrt. Chronická otrava je vzácná. Její příznaky se podobají akutní otravě doplněné o poruchy zraku, nechutenství, hubnutí aj.
Literatura
- Beneš, S. and J. Pabianová (1987). Přirozené obsahy, distribuce a klasifikace prvků v půdách. Praha, VŠZ.
- Trebichavský, J., D. Havrdová, et al. (1998). Škodliviny I. Toxické kovy. Kutná Hora, NSO.
