CAS: 7439-97-6,
Vzorec: Hg
Účinky na zdraví lidí a zvířat
Rtuť je velmi toxická látka, jejímž vlivem dochází ke zničení či porušení struktury bílkovin v buňkách. Organické sloučeniny rtuti mají mimořádně velkou schopnost hromadit se v organismech a přenášet se dále potravním řetězcem. Tato schopnost byla příčinou hromadných otrav, ke kterým došlo např. v zátoce Minamata (Japonsko), v prefektuře Niigata (Japonsko), či v Iráku.
Do lidského těla se rtuť dostává vdechováním, zažívacím traktem a difúzí pokožkou. Z těla se vylučuje až několik let. Byla nalezena například i v mléce kojících žen, které byly v kontaktu s tímto kovem. Biologický poločas rozpadu u člověka je pro elementární rtuť 58 dní, u anorganických sloučenin 30 – 60 dní a u dimethylrtuti 70 – 74 dní. Játra rychle kumulují rtuť a vylučují ji žlučí do střev. Dimethylrtuť je z 1/3 vyloučena z organismu a ze 2/3 vstřebána zpět do krve; v játrech se z dimethylrtuti částečně uvolňuje rtuť, která je opět žlučí vylučována do střev a je vázána na bílkovinný nosič (Holoubek, I. 2004).
Příznaky otravy: Páry dráždí dýchací cesty, kovová chuť v ústech, pálení na prsou v břiše, střevní problémy (kolika, průjem), poruchy centrální nervové soustavy, poruchy rovnovážného ústrojí a zraku, podrážděnost, bolesti hlavy, zapomnětlivost, únava, třes rukou, očních víček, jazyka, vypadávání zubů a šedý lem kolem zubních krčků, nechutenství, horečka, kašel, dušnost, poruchy ledvin a jater, slinění a zduření slinných žláz, vředy na rtech a v nejhorším případě smrt. Při požití je smrtelná dávka 1 g rtuti.
Chronické účinky na zdraví jsou dobře známy z japonské zátoky Minamata, kde byla v 50. letech rtuť volně vypouštěna do moře a prostřednictvím potravního řetězce se dostala do ryb konzumovaných místními obyvateli. V Iráku se pak v 50. – 70. letech opakovaně stalo, že organickou rtutí ošetřené obilí (určené pro setbu) bylo použito do potravin. V obou případech to způsobilo například poruchy až ochrnutí mozku či mentální retardaci u nově narozených dětí. K chronickým účinkům rtuti lze přičíst také poruchy reprodukce a obecně poškození nervové soustavy.
Hodnoceni karcinogenity rtuti závisí na její formě. Methylrtuť a její sloučeniny (organické formy rtuti) jsou hodnoceny IARC jako možné karcinogeny pro člověka (skupina 2B), zatímco elementární rtuť a její anorganické sloučeniny nejsou klasifikovány jako karcinogenní (skupina 3).
Hodnocení karcinogenity podle IARC 2B – možná karcinogenní pro lidi
Výskyt v životním prostředí
Přirozenými zdroji Hg v prostředí je především vulkanická činnost a eroze ložisek bohatých na Hg. Většina Hg v prostředí pochází z lidské činnosti. Primárním zdrojem Hg je spalovaní fosilních paliv a odpadů. Významné emise Hg dále produkuje hornický, metalurgický a chemický průmysl.
Většina rtuti je vypouštěna do atmosféry, značná část se do prostředí dostává také prostřednictvím odpadních vod a nakládáním s pevným odpadem.
V atmosféře je Hg mobilní, schopná kontaminovat i vzdálené lokality. Pozvolna podléhá suché i mokré depozici. V půdě je relativně nepohyblivá, neprosakuje do podzemních vod. Ve vodě sedimentuje. Vlivem mikrobiální činnosti může docházet k tvorbě vysoce toxických organických sloučenin, schopných bioakumulace v rámci potravních řetězců.
Limity pro vodu
Pitná voda:
1 µg/l nejvyšší mezní hodnota (NMH) pro rtuť (vyhl. č. 252/2004 Sb.)
Balené kojenecké a pramenité vody:
nejvyšší mezní hodnota (NMH) 0,0005 mg/l (podle příl. č. 2 k vyhl. č. 275/2004 Sb.)
Balené přírodní minerální vody:
nejvyšší mezní hodnota (NMH) 0,001 mg/l (podle příl. č. 1 k vyhl. č. 275/2004 Sb.)
Povrchové vody:
Normy environmentální kvality pro útvary povrchových vod (nařízení vlády 401/2015).
NEK-NPK: 0,07 µg/l
NEK-NPK: norma environmentální kvality vyjádřená jako nejvyšší přípustná hodnota je nepřekročitelná. Není-li NEK-NPK stanovena nejvyšší přípustné hodnoty se nepoužijí.
V případě kadmia, olova, rtuti a niklu se hodnoty NEK pro vodu vztahují ke koncentraci rozpuštěných látek, tj. k rozpuštěné fázi vzorku vody získané filtrací filtrem s otvory 0,45 um nebo jinou rovnocennou před úpravou.
V případě kovů je možno zohlednit přirozené koncentrace pozadí, pokud takové koncentrace brání souladu s hodnotou příslušných NEK.
Normy environmentální kvality pro útvary povrchových vod, pevná matrice – biota (pokud není uvedeno jinak, NEK pro biotu se vztahují na ryby)
NEK-RP biota: 20 µg/kg
Podzemní voda:
0,63 µg/l – hodnota indikátoru* znečištění dle Věstníku MŽP ročník XIV – leden 2014 – částka 1.
Odpadní vody:
Emisní standardy: přípustné hodnoty ukazatelů znečištění odpadních vod (nařízení vlády 401/2015).
1. Rtuť(chemický prvek rtuť a rtuť obsažená ve všech jejích sloučeninách a směsích)
1.1 Výroba chloru a alkalických hydroxidů elektrolýzou
1.1.1 Technologie s recyklovanou solankou3)
Výpusti z výroby chloru1)
měsíční průměr 0,5 g/t
denní průměr 2 g/t
Odpadní vody2)
měsíční průměr 1 g/t, 0,05 mg/l b)
denní průměr 4 g/t, 0,2 mg/l b)
1.1.2 Technologie se „ztracenou“ solankou3)
Odpadní vody2)
měsíční průměr 5 g/t, 0,05 mg/l b)
denní průměr 20 g/t, 0,2 mg/l b)
1.2 Výroby jiné než 1.1
1.2.1 Použití rtuti jako katalyzátoru při výrobě vinylchloridu4)
měsíční průměr 0,1 g/t, 0,05 mg/l b)
denní průměr 0,2 g/t, 0,1 mg/l b)
1.2.2 Použití rtuti jako katalyzátoru ve výrobách chemického průmyslu (mimo 1.2.1)5)
měsíční průměr 5000 g/t, 0,05 mg/l b)
denní průměr 10000 g/t, 0,1 mg/l b)
1.2.3 Výroba rtuťových katalyzátorů pro výrobu vinylchloridu5)
měsíční průměr 700 g/t, 0,05 mg/l b)
denní průměr 1400 g/t, 0,1 mg/l b)
1.2.4 Výroba organických a anorganických sloučenin rtuti (mimo 1.2.3)5)
měsíční průměr 50 g/t, 0,05 mg/l b)
denní průměr 100 g/t, 0,1 mg/l b)
1.2.5 Výroba galvanických článků obsahujících rtuť5)
měsíční průměr 30 g/t, 0,05 mg/l b)
denní průměr 60 g/t, 0,1 mg/l b)
1.2.6 Závody na regeneraci rtuti a metalurgie barevných kovů
měsíční průměr 0,05 mg/l b)
denní průměr 0,1 mg/l b)
1.2.7 Extrakce a rafinace neželezných kovů
měsíční průměr 0,05 mg/l b)
denní průměr 0,1 mg/l b)
1.2.8 Úpravny toxických odpadů s obsahem rtuti
měsíční průměr 0,05 mg/l b)
denní průměr 0,1 mg/l b)
1.2.9 Výroba papíru6)
měsíční průměr 0,05 mg/l b)
denní průměr 0,1 mg/l b)
1.2.10 Výroba oceli6)
měsíční průměr 0,01 mg/l b)
denní průměr 0,02 mg/l b)
1.2.11 Elektrárny spalující uhlí6)
měsíční průměr 0,01 mg/l b)
denní průměr 0,02 mg/l b)
1.2.12 Ostatní průmyslová odvětví, výroby a neprůmyslové zdroje, neuvedené v tab. 2a a 2b, s vypouštěním nad 7,5 kg/rok6)
měsíční průměr 0,05 mg/l b)
denní průměr 0,1 mg/l b)
1.2.13
1.2.13.1
1.2.13.2 Malé a neprůmyslové zdroje, s vypouštěním pod 7,5 kg/rok
Stomatologická zařízení
minimální procento účinnosti separátoru amalgamu pro rtuť stanovené výrobcem separátoru – 95%
Ostatní malé průmyslové zdroje
přípustná hodnota „p“ 0,05 mg/l b)
Přípustné hodnoty denních a měsíčních průměrů jsou nepřekročitelné hodnoty. Denní průměry se stanovují podle § 12 odst. 2. Měsíční průměry se stanoví na základě denních hodnot. Přípustná hodnota „p“ není roční průměr a může být v povolené míře překročena podle hodnot uvedených v příloze č. 5 k tomuto nařízení.
b) V povolení stanovené limitní koncentrace nesmějí být větší než hodnoty vyjádřené v g/t dělené spotřebou vody v m3/t parametru charakterizujícího výrobu. Mezní hodnoty vyjádřené v g/t musejí být v každém případě dodrženy.
1) Hodnoty platné pro rtuť obsaženou ve výpusti z výrobní jednotky chloru.
2) Hodnoty platné pro celkové množství rtuti ve všech rtuť obsahujících vodách vypouštěných z lokality závodu.
3) Přípustné hodnoty poměrného množství rtuti jsou uvedeny v g/t instalované výrobní kapacity chloru. Množství rtuti vypouštěné za měsíc se počítá jako součet denních množství v daném měsíci.
4) Přípustné hodnoty poměrného množství rtuti jsou uvedeny v g/t instalované výrobní kapacity vinylchloridu.
5) Přípustné hodnoty poměrného množství jsou uvedeny v g/t zpracované rtuti.
6) Uváděné přípustné hodnoty jsou mezní. Vodoprávní úřad je při stanovení emisních limitů povinen přihlížet k nejlepším dostupným technikám ve výrobě a nejlepším dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod.
Prahová množství vypouštěných uvedených zvlášť nebezpečných látek obsažených v průmyslových odpadních vodách, při jejichž nedosažení není nutné vyžadovat denní 24 hodinové sledování: 7,5 kg/rok.
Limity pro ovzduší
Emisní limity:
V příloze č.1 k vyhlášce č. 356/2002 Sb. je stanoven emisní limit pro skupinu 2.19 znečišťujících látek zahrnující azbest, beryllium, kadmium, rtuť, thallium. Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 1 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 0,2 mg/m3 těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
Pro spalovny odpad jsou stanoveny specifické emisní limity (vždy v mg/m3):
spalovny nebezpečných odpadů 0,1,
spalovny komunálních odpadů 0,08 a
spoluspalování odpadů 0,05
Pro pracovní prostředí platí limit koncentrace rtuti v ovzduší 50 000 ng/m3.
Limity pro půdu
Hodnoty indikátorů* znečištění pro zeminy podle metodického pokynu MŽP ČR (Věstník MŽP ročník XIV – leden 2014 – částka 1).
Průmyslové plochy: 43 mg/kg sušiny, ostatní plochy: 10 mg/kg sušiny.
Vyhláška 153/2016 Sb. stanoví v zemědělské půdě tzv. preventivní limity rizikových látek a prvků. Překročení těchto limitů může být za určitých podmínek rizikové a mělo by se v praxi promítnout do přijetí preventivních opatření (snížení vstupů rizikových látek do půdy).
Běžné půdy: 0,3 mg/kg sušiny (extrakce lučavkou královskou).
Lehké půdy: 0,3 mg/kg sušiny (extrakce lučavkou královskou).
Indikační hodnota, při jejímž překročení může být ohrožena zdravotní nezávadnost potravin nebo krmiv: 1,5 mg/kg sušiny (extrakce lučavkou královskou).
Indikační hodnota, při jejímž překročení může být ohroženo zdraví lidí a zvířat: 20 mg/kg sušiny (extrakce lučavkou královskou).
Ostatní limity
Vyhl. č. 221/2004 Sb. v příloze č. 2 stanovuje „Seznam nebezpečných látek a přípravků, jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno“ a pod bodem 19. uvádí omezení použití sloučenin rtuti následujícím způsobem:
- Tyto látky nebo přípravky, které takové látky obsahují, se nesmějí používat:
a) k zabránění znečišťování povrchů způsobeného mikroorganismy, rostlinami nebo živočichy na:
– trupech lodí,
– koších, plovácích, sítích a jiném zařízení používaném k chovu ryb a měkkýšů,
– jakémkoliv částečně nebo zcela ponořeném zařízení;
b) při ošetření dřeva;
c) při impregnaci silně namáhaných průmyslových textilií a přízí určených pro jejich výrobu;
d) při úpravě průmyslových vod bez ohledu na jejich použití. - Na trh nebo do oběhu se nesmí uvádět baterie a akumulátory, které obsahují více než 0,0005 % hmot. rtuti.
- Ustanovení bodu 2 se nevztahuje na knoflíkové články a na baterie složené z těchto článků, které obsahují méně než 2 % hmot. rtuti.
Mezinárodní úmluvy a legislativa
Protokol o těžkých kovech k LRTAP konvenci, který vstoupil v platnost 29. prosince 2003. ČR jej ratifikovala v srpnu 2002.
Stručná charakteristika
Rtuť (Hg) je jediný kov, který je za normální teploty a tlaku kapalný. Rtuť a její sloučeniny s ostatními kovy, amalgámy, jsou používány především v průmyslové výrobě, elektrických a elektronických aplikacích. Obecně je Hg perzistentní, vysoce mobilní toxickou látku s vysokým bioakumulačním potenciálem (organická Hg). Člověk je Hg vystaven vdechováním, přes trávicí trakt i pokožku. V těle dochází k hromadění Hg především v játrech, ledvinách a slezině. Akutní vystavení Hg vede např. k poškození dýchací soustavy, objevují se bolesti břicha, průjem a zvracení, slinění, třes. Smrtelné je pozření 1 g Hg. Chronická expozice Hg narušuje nervový systém, negativně působí na vývoj plodu i samotné reprodukční schopnosti. Organické sloučeniny Hg jsou považovány za možné lidské karcinogeny (2B dle IARC).
Rtuť je v zemské kůře velmi vzácný těžký kov, nejběžnějším minerálem je cinabarit, tzv. rumělka (HgS), s relativně dobrou elektrovodivostí. Velké množství Hg je spotřebováno na průmyslovou výrobu chlóru a těžbu zlata, Hg nalézá uplatnění v zářivkách, bateriích, měřících a analytických přístrojích, v medicíně, bývá obsažena jako ochranná přísada různých nátěrů, Hg je možno nalézt také v některých hnojivech a pesticidech. Přirozeně se Hg do prostředí dostává sopečnou činností a zvětráváním Hg ložisek, většina je ale do prostředí uvolňována lidskou činnosti. Hlavním zdrojem elementární rtuti je především spalování fosilních paliv a odpadů, těžba, metalurgie a chemický průmysl. Značná část Hg je uvolňována do atmosféry, z které po určité době dopadá zpět na zemský povrch (suchá, mokrá depozice) a kontaminuje vodu i půdu. V půdě je Hg relativně nepohyblivá, ve vodě sedimentuje. Některé mikroorganizmy jsou schopny vytvářet organické sloučeniny Hg schopné výrazné bioakumulace v potravních řetězcích.
Literatura
- UNEP Chemicals 2003: Global Mercury Assessment Report. United Nations Environment Programme – Chemicals, February 2003.
- Holoubek, I. 2004: Chemie životního prostředí IV. Polutanty s dlouhou dobou života v prostředí. Těžké kovy (HMs) – rtuť. RECETOX – TOCOEN and Associates, Brno 2004.
