CAS: 7440-36-0,
Vzorec: Sb
Účinky na zdraví lidí a zvířat
Člověk, který je vystaven expozici antimonu, může dojít k žaludečním problémům – zvracení, dále poškození plic, srdce, u žen k předčasným porodům či potracení. Pokusná zvířata měla poškozena játra, ledviny, plíce, srdce, oči. Sloučenina oxid antimonitý je dle IARC řazena do kategorie 2B – možná karcinogenní pro člověka.
Hodnocení karcinogenity podle IARC – 2B – možná karcinogenní pro lidi
Výskyt v životním prostředí
V malém množství se antimon vyskytuje ve sloučeninách v zemské kůře, zvláště ve formě rudy antimonitu (sloučenina antimonu se sírou), dále v olověných, stříbrných či měděných rudách. Do životního prostředí se antimon dostává z výroby z provozů na zpracování kovů a z výroby, kde se užívá antimon – např. při výrobě akumulátorů či plastických hmot. Zde také může docházet k expozici na člověka – na pracovníky ve výrobě.
Do životního prostředí se antimon z výroby dostává především navázaný na prachové částice, odtud do vodního prostředí a do půdy, kde se váže na částice obsahující zejména železo či hliník.
Limity pro vodu
Povrchové vody:
Normy environmentální kvality pro útvary povrchových vod (nařízení vlády 401/2015 Sb.), tabulka 1c.
Přípustné znečištění pro účely úpravy na vodu pitnou 21 µg/l, NEK-RP: 250 µg/l
NEK-RP: norma environmentální kvality vyjádřená jako celoroční průměrná hodnota. Není-li uvedeno jinak, použije se na celkovou koncentraci všech izomerů. Pro každý daný útvar povrchových vod se použitím NEK-RP rozumí, že aritmetický průměr koncentrací naměřených v různých časech průběhu roku v žádném reprezentativním monitorovacím místě ve vodním útvaru nepřekračuje dotyčnou normu.
NEK-NPK: norma environmentální kvality vyjádřená jako nejvyšší přípustná hodnota je nepřekročitelná. Není-li NEK-NPK stanovena, nejvyšší přípustné hodnoty se nepoužijí.
V případě kovů je možno zohlednit hodnoty jejich přirozeného pozadí.
Podle Přílohy č. 1 k zákonu o vodách č. 254/2001 Sb. se antimon řadí mezi nebezpečné závadné látky.
Průmyslové odpadní vody:
Emisní standardy jsou v příloze č. 1 nařízení vlády 401/2015 Sb. pro antimon definovány u odvětví č. 23. 1 Výroba skla a skleněných výrobků o kapacitě tavení skla nebo výroby nerostných vláken vyšší než 20 t/den. Limit je 0,5 mg/l.
Pitné vody:
Pro antimon je ve vyhlášce 252/2004 Sb. stanovena nejvyšší mezní hodnota 5 µg/l.
Pro balené kojenecké a pramenité vody dle vyhlášky 275/2004 Sb. je stanovena nejvyšší mezní hodnota 0,003 mg/l.
Pro balené přírodní minerální vody dle vyhlášky 275/2004 Sb. platí hodnota 0,005 mg/l.
Podzemní vody:
6 μg/l – hodnota indikátoru znečištění dle Věstníku MŽP ročník XIV – leden 2014 – částka 1.
Limity pro ovzduší
Dle nařízení vlády č. 354/2002 Sb. (kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu) je celkový emisní limit v zařízení na spalování paliv 0,5 mg/m3 u souboru látek Sb + As + Pb + Cr + Co + Cu + Mn + Ni + V (Všechny průměrné hodnoty naměřené ve vzorcích odebíraných v intervalu ne méně než 30 minut a ne déle než 8 hodin)
Dle nařízení vlády č. 615/2006 Sb. (o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší) se od 1. ledna 2010 v provozech na výrobu skla, včetně skleněných vláken, stanoví emisní limit na 5 mg/m3 pro olovo, antimon, mangan, vanad, cín, měď při celkovém hmotnostním toku všech těchto látek rovném nebo vyšším než 0,05 kg/h.
Limity pro půdu
Hodnoty indikátorů znečištění pro zeminy podle Metodického pokynu MŽP ČR (Věstník MŽP ročník XIV – leden 2014 – částka 1).
Průmyslové plochy: 410 mg/kg sušiny, ostatní plochy: 31 mg/kg sušiny.
Ostatní limity
Dle přílohy č. 2 vyhlášky č. 26/2001 Sb. nesmí být antimon ani jeho sloučeniny součástí kosmetických přípravků.
Stručná charakteristika
Antimon (Sb) je stříbrolesklý polokov. V zemské kůře se jedná o vzácný prvek (0,02–0,05 ppm) přirozeně tvořící až 100 sloučenin, tou nejběžnější je sloučenina se sírou známá pod názvem antimonit, nebo stibnit. Převážná část Sb je spotřebována na výrobu zpomalovačů hoření do plastických hmot, papíru a gumy, zbylá produkce putuje do metalurgického průmyslu na výrobu řady užitečných slitin, v kterých je Sb důležitou, ale přeci jen minoritní složkou (zvýšení mechanické odolnosti). Sb nalézá uplatnění při výrobě akumulátorů, v pájkách, polovodičích i v ochranných pouzdrech různých kabeláží. Sb je hlavní složkou řady barev a pigmentů. Dříve se používal v tiskařství ve slitině na výrobu liter. Sb je v malých koncentracích přirozenou součástí životního prostředí. Hlavní antropogenní zdroje Sb jsou těžba, metalurgický a chemický průmysl a také spalování fosilních paliv. Na pohybu a transformaci Sb v prostředí neexistuje v současné vědě shoda. U Sb pravděpodobně nedochází k bioakumulaci. Člověk může být Sb vystaven vdechnutím, popřípadě konzumací kontaminované stravy nebo vody. Při vdechování dochází k podráždění sliznic očí a dýchacích cest, po požití může dojít k poškození trávicí soustavy, zvracení, průjmům i k poškození cévního systému. U zvířat byl sledován negativní účinek na plodnost, plicní, srdeční, jaterní i ledvinovou tkáň. Oxid antimonitý je považován za možný lidský karcinogen (2B dle IARC).
